O nás
Historie mé chovatelské stanice se v mojí hlavě začala psát už v dávné minulosti, jak by řekly obě moje děti.
Narodila jsem se do rodiny, kde byla přítomnost psa odjakživa samozřejmostí. Chodit mě vlastně naučil německý ovčák Arvik.
13. října 1968 jsem k svátku dostala svého prvního vlastního psa. Byla to malá bílá kulička s černým okem a hnědým uchem. Jmenoval se Lex a byl to boxer. Bohužel nežil příliš dlouho, pouhé 4 roky.
V následujících letech prošlo naší rodinou několik dalších psů různých plemen, roztomilá pouliční směs, ovčák i špic. To ale stále neuspokojilo moji touhu, kterou zůstával boxer. Toho jsem se dočkala až po mnoha dalších letech. Chtěla jsem ho tak moc, že má rodina musela jednou sama a ráda přijmout nového člena, a to
Do boxeřího nebe odešla v srpnu 2003.
V roce 1998 jsme uchovnili její dceru Bessy, kterou měli další nadšenci do boxerů Topinkovi. Jedna holčička zůstala doma. A tu nám skvěle pomohla vychovat babička Betty.
To byla naše zlatá Cia od kostela sv. Gabriela. Ve svém životě měla 4x štěňata. Cia byla nejenom krásná, ale i šikovná. Měla splněných několik zkoušek z výkonu. Za duhový most odešla 28.2.2011.
Původně jsem plánovala, že jedna boxeří fenka zůstane doma, ale člověk míní a život mění. Když opustilo poslední boxeří štěně náš domov, říkala jsem si: „léta přibývají a síly ubývají, chtělo by to asi zmenšit velikost plemene“. Vážně jsem uvažovala o pomeranienovi, z něhož byla celá rodina nadšená. Ale protože je nutné hlídat nejenom byt, ale i zahradu, musela jsem tuto úvahu odsunout na pozdější dobu.
Rozhodování o novém přírůstku do naší rodiny se neobešlo bez menších protestů a neshod. Muselo to být plemeno dlouhosrsté, aby mohlo bydlet venku, velké, impozantní, k rodině přátelské a k cizím nedůvěřivé. A moje podmínka byla, že to musí být fena. Mezi mnoha plemeny zvítězil leonberger.
Začalo shánění holčičky, která by mohla časem splňovat moje požadavky. A tak 14. 4. 2007 k nám přišla z chovatelské stanice von Bohemia Olive fenka Ann Lady. První den to vypadalo, že ji budu muset vrátit, protože Cia byla zásadně proti a zřetelně to dávala znát nejenom nám, ale hlavně Ann. K mému štěstí to dobře dopadlo. Během druhého dne Ciunka Andulku adoptovala. Andulka měla 3x štěňátka a z posledního vrhu zůstala doma pokračovatelka chovu leonbergerů Cija od kostela sv. Gabriela.
Andulka mě přivedla opět k úvahám o pomeranienech ve chvíli, kdy se na výstavě v Českých Budějovicích začala mazlit s překrásnou pomeraniení holčičkou Ladynkou.
Prohlásila jsem: „po téhle feně chci holčičku!“. Paní chovatelka se zasmála a říká: „to si budete ale muset počkat“. Tak jsem čekala a šetřila a po čtyřech letech, v roce 2013, jsem se dočkala. Nanny Nova Aramgad byl ten poklad, který jsem měla vysněný už mnoho let a stala se zakladatelkou chovu pomeranienů od kostela sv. Gabriela.
